Dne 10. 6. 2020 prošla zákonodárným procesem novela č. 285/2020 Sb., kterou se významně mění zákoník práce, konkrétně institut doručování podle § 334 a následujících.

Ačkoliv novela zákoníku práce nabyla účinnosti dne 30. 7. 2020 a je tomu již téměř rok, o změnách v doručování není v praxi stále dostatečné povědomí. Přitom dodržení správného zákonného postupu při doručování písemností je nezbytné pro to, aby mohly nastat předpokládané právní následky.

Doručování v pracovním právu můžeme rozdělit v zásadě do dvou kategorií, a to podle subjektu, který písemnost doručuje – tedy zaměstnavatel nebo zaměstnanec. Mezi písemnosti, které je třeba podle zákona doručovat patří ty, jež se týkají vzniku, změny nebo zániku pracovního poměru, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, mzdového a platového výměru a záznamu o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Nejčastěji však půjde o výpověď z pracovního poměru, jelikož právě z něj vzniká nejvíce soudních sporů ohledně správnosti takového postupu. Není se však čemu divit, vadně doručená výpověď bude ze zákona nicotná, tedy se na ní bude hledět, jako by nikdy nebyla dána. Zaměstnanec pak bude mít nárok na náhradu mzdy nebo platu v době, kdy mu zaměstnavatel z důvodu vadně dané výpovědi nepřiděloval práci.

Podle předešlé úpravy měl zaměstnavatel v prvé řadě doručovat zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen či prostřednictvím sítě nebo služeb elektronických komunikací. Pakliže nebyl zaměstnavatel schopen využít všechny zmíněné možnosti, až poté mohl zaslat písemnost poštou. Právě toto kritérium se jevilo jako jeden z největších kamenů úrazu. Nezřídka kdy nastala situace, při které se zaměstnavatel neobtěžoval doručit písemnost zaměstnanci na pracovišti, nepokusil se mu písemnost předat v jeho bytě a nevyužil ani doručování elektronicky. Pokud by zaměstnavatel bez dalšího poslal písemnost poštou, znamenalo by to, že nedodržel zákonný postup. Pokud by zaměstnanec písemnost prokazatelně nevyzvedl, nemohly by nastat právní účinky plynoucí z písemnosti.

Novela zákoníku práce v prvé řadě změnila pořadí způsobů, jakými zaměstnavatel doručuje. Písemnost má zaměstnavatel na prvním místě doručovat zaměstnanci na pracovišti. Pokud toto není možné, může pak využít jakýkoliv další zákonem předpokládaný způsob – zaměstnanci kdekoliv, kde bude zastižen, poštou, elektronicky nebo datovou schránkou. Jedná se přitom o značné zjednodušení procedury pro zaměstnavatele, který se nově nemusí pokoušet doručit písemnost čtyřmi odlišnými způsoby, než bude moci přistoupit k doručování poštou. Stále však platí, že se zaměstnavatel o doručení na pracovišti musí alespoň pokusit, než využije poštovního způsobu doručování.

Druhou významnou změnou je nové ustanovení o doručování datovými schránkami. Zaměstnavatel si může se zaměstnancem vyjednat (je vyžadován písemný souhlas), aby mu veškeré písemnosti zasílal pomocí datové schránky. Jedná se zde o poměrně rychlý a nenákladný způsob doručování; navíc zákon nově umožňuje, aby byla zaměstnanci písemnost doručena tzv. fikcí doručení, jako tomu je například v rámci právní úpravy občanského soudního řádu. Jestli se zaměstnanec do 10 dnů od doručení písemnosti do datové schránky nepřihlásí, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty.

Třetí a čtvrtá změna se týká doručování písemností poštou. Novela změnila úložní dobu písemnosti v případě nezastižení zaměstnance z 10 pracovních dnů na 15 kalendářních dnů. Ve svém důsledku novela kopíruje obsah obchodních podmínek České pošty, aby došlo ke sjednocení úpravy s postupy nejvyužívanějšího českého přepravce. Dále novela stanoví zaměstnanci povinnost sdělovat adresu, na kterou mu má být doručeno. Nemůže tedy jít zaměstnavateli k tíži, pokud zašle poštou písemnost na starou adresu, kterou mu zaměstnanec sdělil dříve, jestliže nesdělil adresu aktuální.

Co se týče doručování zaměstnancem zaměstnavateli, zákon v zásadě nepřinesl tak rozsáhlé změny, jako bylo uvedeno výše. Za zmínku však stojí možnost doručovat písemnosti zaměstnavateli rovněž do datové schránky, či fikce doručení v případě, kdy zaměstnavatel doručení písemnosti znemožní nebo neposkytne dostatečnou součinnost.

V odborné veřejnosti již několik let panuje spor ohledně využití prostorových odposlechů spadajících pod sledování osob a věcí dle ustanovení § 158d zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „TŘ“). Jádrem sporu je zejména otázka, zda lze použít prostorový odposlech zasahující do nedotknutelnosti obydlí, ke kterému je zapotřebí předchozího souhlasu soudu dle ustanovení § 158d odst. 3 TŘ, jako důkaz o jiné trestné činnosti, než pro jehož sledování byl povolen, či nikoliv.

Prostorové odposlechy dle § 158d TŘ lze rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou odposlechy, které lze provádět na základě písemného souhlasu státního zástupce dle § 158d odst. 2 TŘ. U této skupiny je zde ustanovení upravující použití odposlechů i v jiné trestní věci, a to § 158d odst. 10 TŘ, dle kterého: „V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno“.

Druhou skupinou jsou odposlechy, ke kterým je zapotřebí předchozí povolení soudce dle § 158d odst. 3 TŘ. Povolení soudce je zde zapotřebí zejména proto, jelikož u těchto odposlechů je zasahováno do soukromí sledované osoby, a tedy je zde zcela namístě, aby trestní právo kladlo vyššího nároky na jejich povolení, když nestačí povolení státního zástupce. Na rozdíl od první skupiny, zde ovšem absentuje ustanovení o použití odposlechů v jiné trestní věci, jako tomu je v § 158d odst. 10 TŘ. Absence obdobného ustanovení u druhé skupiny odposlechů vede k jádru sporu, tedy zda je vůbec možné použít soudem schválené prostorové odposlechy i v jiné trestní věci, než pro kterou byly povoleny.

Trestní kolegium Nejvyššího soudu těmto sporům učinilo přítrž, kdy do tzv. zelené sbírky (jedná se o sbírku nejzásadnějších rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a vybrané judikatury obecných soudů) zařadilo dva své rozsudky (7 Tdo 865/2020 a 8 Tdo 647/2020), které se problematikou použití soudem schválených odposlechů v jiné trestní věci zabývaly. Obě tyto rozhodnutí vyjádřily názor, že ustanovení § 158d odst. 10 TŘ se vztahuje jak na jeho odstavec 2, tak na odstavec 3. Tedy, že jsou takto pořízené záznamy z jiné trestní věci, a to ať již byly povoleny pouze státním zástupcem anebo soudcem, využitelné jako důkaz v jiné trestní věci.

Od 1. 1. 2021 vstoupí v účinnost dlouho připravovaná novela zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), která přináší několik zásadních změn, a jedná se o jednu z největších novel tohoto zákona za posledních několik let. Ty nejdůležitější změny si nastíníme níže v tomto článku.

1. Právnická osoba jako člen voleného orgánu

Dle stávající právní úpravy je možné, aby funkci statutárního či kontrolního orgánu právnické osoby vykonávala jiná právnická osoba. V praxi je ovšem velice obtížné reálně dohledat fyzickou osobu, která funkci vykonává. Tuto problematiku řeší novela ZOKu, která stanovuje právnickým osobám, jež jsou ve funkci statutárního či kontrolního orgánu jiné právnické osoby, aby bez zbytečného odkladu po jmenování do funkce zmocnily k výkonu funkce konkrétní fyzickou osobu (dále jen „zmocněnec“). Bez požadovaného zmocnění nebude možné právnickou osobu zapsat do obchodního rejstříku jako člena voleného orgánu. Právnické osoby, u nichž vykonává funkci voleného orgánu jiná právnická osoba, budou povinny zapsat zmocněnce do obchodního rejstříku do 31. 3. 2021, jinak daná funkce právnické osoby zanikne přímo ze zákona.

2. Neaktivní obchodní korporace

Velice zásadní změnu přináší novela také ohledně problematiky neaktivních obchodních korporací. Neaktivní obchodní korporace se vyznačuje tím, že po dvě po sobě jdoucí účetní období nezaloží účetní závěrky do obchodního rejstříku a zároveň jí nebude možné doručit výzvu ke splnění této povinnosti. Pokud nastane situace, kdy právnická osoba tyto povinnosti nesplní a nebude reagovat na výzvu od soudu, tak jí může být i opakovaně uložena pokuta až do výše 100.000,- Kč, a v krajním případě může rejstříkový soud přejít i bez návrhu k zahájení řízení o zrušení právnické osoby. Tato novela tedy umožní rejstříkovému soudu zrušit takto neaktivní obchodní korporace s likvidací, případně i bez likvidace, pokud zde nebude dostatek majetku obchodní korporace. Tato změna si klade za cíl předejít existenci těchto neaktivních korporací, které by v budoucnu mohli sloužit jako tzv. bíle koně pro finanční a daňové podvody.

3. Méně náročné založení s.r.o.

Jedním z dalších cílů, které novela ZOK sleduje, je jednoznačně snížení administrativní zátěže spojené se zakládáním obchodních korporací. Tato snaha se nejvíce projeví u zakládání nízkonákladových společností s ručeným omezeným. Dle platné právní úpravy se peněžitý vklad společníka splácí na zvláštní bankovní účet, nicméně novela umožní, aby společníci vklady do 20.000,- Kč spláceli v hotovosti přímo správci vkladu. Společníkům tím odpadne povinnost zakládat si speciálně pro tento účel zvláštní bankovní účet. Důvodová zpráva zmiňuje například situaci, kdy při zápisu společnosti s ručením omezeným u notáře, kdy je notář zároveň správcem vkladů, mu jediný zakladatel přinese v hotovosti částku nepřesahující 20.000,- Kč a tím splní svou vkladovou povinnost.

4. Zrušení institutu statutárního ředitele

Novelou bude výrazně změněna vnitřní struktura monistického modelu akciové společnosti. V dosavadní právní úpravě je statutární ředitel jmenovaný správní radou a náleží mu obchodní vedení společnosti. Od 1. 1. 2021 ovšem dojde ke zrušení institutu statutárního ředitele a výkon jednotlivých kompetencí přejde na správní radu. Správní radě bude příslušet jak obchodní vedení společnosti, tak dohled nad činností společnosti. Je také důležité zmínit, že novela přináší povinnost mít ve správní radě minimálně 3 členy. Méně než 3 členy ve správní radě může mít jen taková akciová společnost, která má pouze jediného akcionáře, a upraví tak ve svých stanovách.

5. Smlouva o výkonu funkce

Novelizace se také dočkala ustanovení zabývající se smlouvou o výkonu funkce. Jednou ze zásadních změn, která bude implementována do těchto ustanovení, je ta, že smlouva o výkonu funkce v kapitálové společnosti vůbec nenabude účinnosti bez souhlasu nejvyššího orgánu společnosti. Tato změna je velice zásadní, jelikož v dosavadní právní úpravě toto neschválení způsobovalo pouze relativní neplatnost. V budoucnu by tedy nemělo docházet k problémům zejména s odměňováním členů voleného orgánu, jelikož bude dáno najisto, že do řádného schválení smlouvy o výkonu funkce je výkon funkce až na vymezené případy bezplatný. Jakmile bude smlouva o výkonu funkce schválena, tak se stává účinnou ke dni jejího uzavření, potažmo ke dni vzniku funkce voleného orgánu, podle toho, který z těchto dnů nastal později. I přes tuto novelizaci může nejvyšší orgán určit jiný den účinnosti smlouvy.

Další novinkou je objasnění situace, kdy dojde k rozporu mezi společenskou smlouvou a smlouvou o výkonu funkce. Pokud k takovému rozporu dojde, tak se využijí ujednání společenské smlouvy. Výjimkou ovšem bude situace, kdy smlouva o výkonu funkce bude schválena většinou vyžadovanou pro změnu společenské smlouvy. Za této konstelace se využijí ujednání smlouvy o výkonu funkce.

Novela ZOK přináší několik zásadních změn, které se dotknou nejen nově zakládaných společností, ale i těch, které jsou v obchodním rejstříku již zapsány. Bude důležité upravit svá zakladatelská právní jednání či společenské smlouvy do té podoby, aby byly v souladu s nově účinnou novelou. Pokud budete potřebovat pomoci s úpravou těchto či dalších dokumentů úzce spojených s Vaším podnikáním, případně budete chtít objasnit další změny vyplývající z novelizace, neváhejte nás kontaktovat.

Od 1. 10. 2020 nabude účinnosti novela Trestního zákoníku a Trestního řádu. Tato novela obsahuje několik důležitých novinek, přičemž ty nejzásadnější si rozebereme níže v tomto článku.

První zásadní změnou, kterou přináší novelizace je jednoznačně zvýšení hranice škody pro posuzování majetkového protiprávního skutku jako trestného činu. Všechny hranice výše škody byly zdvojnásobeny následovně:

• Škoda nikoli nepatrná nejméně 10.000,- Kč,
• Škoda nikoli malá částka nejméně 50.000,- Kč,
• Větší škoda částka nejméně 100.000,- Kč
• Značná škoda částka nejméně 1.000.000,- Kč
• Škoda velkého rozsahu částka nejméně 10.000.000,- Kč

Toto zvýšení bude mít největší význam zejména u nejnižší hranice, jelikož tato hranice bude určovat, zda se jedná o trestný čin nebo přestupek. Nově tedy budou před místní samosprávou řešeny delikty, u nichž hranice škody nepřekročila 10.000,- Kč, což značně zrychlí rozhodování u těchto skutků a nebude tolik zahlcena soudní soustava.

Další významnou změnou je možnost soudů častěji ukládat peněžité tresty. Toho má být dosaženo zejména zavedením zákonného přepočtu pro přeměnu nezaplaceného peněžitého trestu odnětí svobody. Jedna denní sazba nezaplaceného peněžitého trestu bude odpovídat dvěma dnům trestu odnětí svobody. Další změnou, která by toho měla docílit je prodloužení lhůt k zaplacení uloženého peněžitého trestu, po jehož úplném zaplacení má být trest zahlazen (s výjimkou zvlášť závažných trestných činů).

Novelizace také přináší rozšíření možností, kdy lze využít dohody o vině a trestu. Tyto dohody je nově možno uzavřít u všech trestných činů, což dosavadní právní úprava neumožňovala. Společně s touto změnou přichází také možnost uzavřít dohodu o vině a trestu s obviněným bez přítomnosti jeho obhájce, a to i v přípravném řízení s výjimkou případů nutné obhajoby. Tato změna je hodně diskutovaná zejména z toho důvodu, že na obviněného může být bez obhájce vyvíjen větší tlak k uzavření této dohody, nicméně celkovou prospěšnost této změny ukáže až čas. V neposlední řadě bude schválení dohody o vině a trestu novým důvodem pro uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby.

Změna se také dotkla promlčecí doby u zvlášť závažných zločinů včetně trestných činů týkajících se privatizace a nově bude činit 30 let namísto 20 let. Soud taktéž bude moct podmíněně propustit odsouzeného po vykonání alespoň třetiny trestu, s výjimkou trestných činů vyjmenovaných v § 88 odst. 1 písm. b) Trestního zákoníku, avšak s tou podmínkou, že se bude jednat o odsouzeného, který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody.

Jako většina z nás jste si určitě i Vy plánovali letní dovolenou, ať už v zahraničí nebo v tuzemsku, nicméně kvůli pandemii onemocnění COVID-19 došlo k rušení těchto zájezdů a letů. Je možné získat Vaše peníze zpět? Na co máte v takovéto situaci nárok?

Vzhledem k tomu, že pandemie koronaviru propukla de facto v celé Evropě, tak zde nastal problém s uskutečněním jednotlivých zahraničních zájezdů. Cestovní kanceláře, potažmo všichni pořadatelé zájezdů, se rozhodli tuto situaci řešit různými způsoby. Někteří z nich začali nabízet vouchery na jiný termín zájezdu, nicméně mnoho z nich se snažilo zájezd stornovat bez možnosti vrácení peněz. Nejasnostem v tom, na co mají jednotliví zákazníci nárok, učinil přítrž až zákon č. 185/2020 Sb., přezdívaný lex voucher. Tento zákon je účinný již od konce dubna a stanovuje jednotlivé nároky zákazníků při zrušení zájezdu. Na co máte tedy nárok?

Stěžejním bodem tohoto zákona, jak již napovídá jeho označení, je vydávání náhradních poukazů (voucherů). Pokud měl být zájezd uskutečněn od 20. února do 31. srpna 2020, tak má pořadatel zájezdu možnost vystavit zákazníkovi poukaz na zájezd nejméně v hodnotě veškerých uhrazených plateb. Je možné tento poukaz odmítnout? Ano, nicméně ho může odmítnout pouze:

• držitel průkazu osoby se zdravotním postižením,
• osoba vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání,
• osoba těhotná, osoba čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou,
• osoba starší 65 let nebo osamělý rodič pečující o nezaopatřené dítě

Jestliže nespadáte do žádné z těchto kategorií, tak bohužel poukaz odmítnout nemůžete. Nárok na vrácení peněz za uhrazený zájezd Vám (pokud nespadáte do žádné z výše uvedených kategorií) vznikne pouze tehdy, pokud vystavený poukaz nevyužijte do 31. sprna 2021. Po tomto datu je možné požadovat po pořadateli vrácení uhrazené částky za zájezd, a to do 14 dnů.

Co se týče vrácení peněz při zrušení letu, tak zde je situace poněkud odlišná. Pokud byl Váš let zrušen v souvislosti s mimořádnými okolnostmi způsobenými onemocněním COVID-19 nebo doprovodnými epidemiologickými opatřeními, mohou cestující žádat o vrácení ceny letenky, případně namísto něj o přesměrování na náhradní spoj v závislosti na dostupnosti míst a možnosti vstupu na území jednotlivých států. Na rozdíl od zrušených zájezdů Vám zde letecké společnosti nemohou „vnutit“ poukazy, jelikož výše zmíněný zákon na ně nedopadá. Poukazy mohou vystavit jen za předpokladu, že s nimi bude zákazník souhlasit, což zákazníka staví do mnohem lepší pozice, kdy si on sám může vybrat formu kompenzace za zrušený let. Je důležité zmínit, že letecké společnosti jsou žádostmi o vrácení peněz zahlceny a mnohé z nich řeší nemalé finanční potíže způsobené pandemií COVID-19. V praxi to může znamenat zdlouhavé čekání, než se Vám peníze vrátí.

Jiná situace je ohledně samostatně zakoupeného ubytování v ČR. Od 16. 3. 2020 do 24. 5. 2020 bylo zakázáno tyto ubytovací služby poskytovat. Pokud jste tedy měly zakoupené ubytování v tomto termínu, tak jste mohly od smlouvy odstoupit bez nutnosti uhrazení storno poplatků. Uhrazené peníze Vám v tomto případě musí poskytovatel ubytování vrátit. Pokud jste ovšem měli zakoupen pobyt v jiný než výše uvedený termín, tak se zde uplatní standardní podmínky pro zrušení rezervace, tedy včetně nutnosti úhrady storno poplatků.

Dalším problémem výše zmíněného zákona je to, že nárok na poukaz, případně vrácení peněz za zrušený zájezd, nemá ten, kdo od smlouvy s poukazem na šíření koronaviru v cílové destinaci zájezdu odstoupil příliš brzy (například již v únoru, dokud ještě nebyla zavedena ochranná opatření). Spory o vrácení peněz i těmto zákazníkům budou muset vyřešit bohužel až soudy, které by ovšem, s odkazem na generální prevenční povinnost stanovenou v § 2900 OZ, mohly rozhodnout ve prospěch těchto zákazníků.

Závěrem je nutné dodat, že zákonem lex voucher se začala zabývat Evropská komise, která tvrdí, že je v rozporu s unijním právem, jelikož dle komise by mělo být zachováno právo zákazníka na vrácení peněz při zrušení zájezdu.

Dne 12. března 2020 byl usnesením vlády vyhlášen nouzový stav. Od tohoto dne bylo přijato nespočet opatření, která slouží k zastavení šíření nákazy koronavirem. Jedním ze zásadních opatření, které vláda ČR přijala, bylo jednoznačně uzavření obchodů, provozoven, podniků či prodejen fyzických podnikajících osob případně právnických osob, s jednotlivými výjimkami stanovenými v nařízení. Společně s omezením pohybu osob v ČR jdou ruku v ruce problémy ať již malých či velkých podnikatelů, kterým vznikají nemalé škody způsobenými těmito opatřeními. Mnoho zaměstnavatelů aktuálně řeší vyplácení mezd svým zaměstnancům, případně splatnost svých pohledávek vůči dodavatelům či jiným osobám. Co se týče vyplácení mezd zaměstnancům, tak pro tento případ vláda vytvořila program Antivirus. Bližší specifikace o tom, kdo tento program může využít a v jaké míře je blíže specifikováno na obrázku níže.

Velice zajímavým tématem probíraným odbornou veřejností je ovšem náhrada škody dle zákona č. 240/2000 Sb. krizový zákon (dále jen „KZ“). Toto téma se stalo ve společnosti velice probíráno, jelikož vláda od 12. 3. 2020 vydávala opatření na základě KZ, nicméně od 24. 3. 2020 byla opatření přijata na základě zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „ZoOVZ“). Jedním z hlavních problémů na tomto postupu je ten, že v ZoOVZ není ustanovení týkající se náhrady škody.  Toto jednání vyvolalo ve odborné společnosti diskuzi a bylo podáno několik správních žalob. Stěžejním se stalo rozhodnutí Městského soudu v Praze, který s účinností k 27. dubnu zrušil čtyři opatření ministerstva zdravotnictví týkajících se omezení volného pohybu a maloobchodního prodeje. Vláda tak opět přistoupila k přijetí opatření na základě KZ a opět se tedy dostáváme k náhradě škody specifikované v § 36 takto:

„Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám“. Fyzické či právnické osobě tedy vzniká nárok na náhradu škody, který může písemně uplatnit u příslušného krizového řízení (vláda ČR případně orgán zmocněný k vyřizování těchto nároků). Je také důležité zmínit, že tento nárok je třeba uplatnit do 6 měsíců od doby, kdy jste se o škodě dozvěděli, případně do 5 let od vzniku škody.

K tomu, aby byl nárok na náhradu řádně uplatněn, tak musí být podán písemně a musí mít zejména náležitosti jako: Označení žadatele, respektive poškozeného; Vyčíslení škody; Důvody vzniku nároku na náhradu škody; Důkazy prokazující příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a krizovými opatřeními, důkazy prokazující uplatnění nároku včas; Podpis a datum

Jako důkazní prostředky mohou posloužit zejména účetní záznamy, dodavatelské smlouvy, fotografie, výpisy z účtu či jiné. Je zde nutné prokázat zejména příčinnou souvislost mezi zavedenými opatřeními a vzniklou škodou. Daná opatření byla v minulosti používána v souvislosti s povodněmi, nicméně v mnohem menší míře než dnes, a tak je velice obtížné předjímat, do jaké výše nároku bude poškozený úspěšný například v souvislosti s ušlým ziskem.

To s jakou úspěšností budou jednotliví žadatelé o náhradu škody úspěšní je možné jen polemizovat. Je ovšem jisté, že tito žadatelé budou muset prokázat příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a krizovými opatřeními. Prokázání této skutečnosti bude pro žadatele zřejmě to nejobtížnější

Víme, že daná situace není lehká zejména pro podnikatele, a proto v případě jakýchkoliv problémů se neváhejte obrátit na naši advokátní kancelář, kde Vám pomůžeme nastalou situaci zvládnout co nejlépe.

Předkupní právo se objevovalo v našem právnímu řádu již od nepaměti. S nástupem Nového občanského zákoníku roku 2014 bylo ovšem toto právo značně zredukováno a platilo jen v některých případech. To vyvolalo ve společnosti diskuzi, která nakonec roku 2018, vyústila ve znovuobnovení předkupního práva. Tato novelizace ovšem přinesla více škody než užitku, a tak se opět začalo uvažovat o úpravě tohoto institutu. Od 1. 7. 2020 vstoupí v účinnost novelizace tohoto institutu s velmi zásadními změnami. Jaké to jsou?

Nové znění § 1124 Občanského zákoníku zní:

(1) Bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

(2) Předkupní právo mají spoluvlastníci i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. To platí i v jiných případech zákonného předkupního práva.

Tyto změny zjednodušeně znamenají to, že předkupní právo de facto přestane existovat, tedy až na jednu výjimku. Touto výjimkou je dědictví. Pokud byste nemovitost zdědili, budete mít tuto povinnost ještě 6 měsíců po nabytí dědictví, tedy jen za předpokladu, že zde bude osoba s předkupním právem. Po uplynutí této lhůty budete moci volně nakládat s nabytou movitostí či nemovitostí.

Pokud tedy například vlastníte či koupíte podíl na nemovitosti a chcete ho prodat, tak již nemáte povinnost nabídnout předkupní právo spoluvlastníkovi nemovitosti. Tato zákonná úprava přinese do praxe zjednodušení zejména při prodeji podílů na pozemcích, které mají nízkou hodnotu a náklady na dodržení předkupního práva jsou často vyšší než samotná cena nemovitosti.

Další zjednodušení nastane v prodeji bytů, ke kterým náleží garážové stání, sklepy či předzahrádky. Tyto části se totiž převádí jako podíly s bytovými nebo nebytovými jednotkami a dle současné úpravy vzniká prodejci povinnost tento podíl nabídnout ostatním spoluvlastníkům. To je ovšem velice zdlouhavé a nákladné, jelikož těchto spoluvlastníků je mnohdy několik desítek. Novelizace tuto povinnost ruší a pro praxi to tedy přinese značné zjednodušení a urychlení.

Stav nouze nemá dopady a vliv pouze na ekonomiku státu a jejich občanů anebo na jejich zdraví, ale i na trestnost činů, spáchaných v době jeho trvání.

Nouzový stav, vyhlášený usnesením Vlády ČR ze dne 12.3.2020, č. 69 /2020 Sb., je krizovou situací podle § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů. Dopustí-li se pachatel trestného činu v době jeho trvání, je mu tak možno přičítat přitěžující okolnost podle § 42 písm. j) trestního zákoníku.

Současně je nutné stávající pandemii koronaviru, způsobujícího onemocnění COVID-19, považovat za jinou událost ohrožující zdraví nebo život lidí, ve smyslu kvalifikovaných skutkových podstat podle:

§ 152 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku - šíření nakažlivé nemoci

§ 153 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku - šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti

§ 156 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku - ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty

§ 157 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku - ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti

§ 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku - krádež

§ 206 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku - zpronevěra

§ 209 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku - podvod

§ 218 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku - lichva

§ 357 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku - šíření poplašné zprávy

V praxi to znamená, že pokud například pachatel ukradne mobil v hodnotě 6.000,-Kč, a za normálních okolností by byl posuzován jeho skutek v odst. 1 písm. a) § 205 trestního zákona a byl ohrožen trestem 0-2 roky odnětí svobody, zákazem činnosti nebo propadnutím věci, bude po dobu trvání pandemie jeho skutek posuzován bez ohledu na hodnotu věci v odst. 4 písm. b) § 205 trestního zákona a ohrožen bude zvýšenou trestní sazbou 2-8 let odnětí svobody.

S ohledem na zásadu formálního pojetí trestného činu (§ 13 odst. 1 trestního zákoníku) je nutno vždy uvedené trestné činy, spáchané v době trvání pandemie, takto právně kvalifikovat.

Při ukládání trestů budou soudy zvažovat, zda pachatel těžil z toho, že trestný čin spáchal během trvající pandemie či zda mu tato okolnost spáchání trestného činu usnadnila, tedy zda jednání pachatele zvyšuje konkrétní škodlivost činu pro společnost či nikoli (např. vloupání do obchodu, uzavřeného v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem; vylákání finančních prostředků pod záminkou dodání zdravotnického materiálu, apod.)

Již od 1.1.2014 je součástí českého právního řádu institut svěřenského fondu. V současné době se počet registrovaných svěřenských fondů blíží již dvěma tisícům a každý měsíc jich přibývá několik desítek. Vzhledem k růstu jejich obliby lze očekávat, že se jejich počet časem znásobí a dostane se na úroveň západních zemí. Institutu svěřenského fondu není třeba se obávat, naopak jde o velmi praktickou cestu, jak ochránit svůj majetek.

Co je svěřenský fond?

Stručně řečeno svěřenský fond je samostatný soubor majetku, který zakladatel vyčlení ze svého vlastnictví. Specifické je, že takový vyčleněný soubor majetku nemá žádného nového formálního vlastníka, ale jen správce, který – byť není vlastníkem – je jako jediný oprávněn k majetku vykonávat vlastnická práva. Do svěřenského fondu mohou být včleněny věci movité, nemovité či např. celé s.r.o. Např. u nemovitostí zapsaných v katastru nemovitosti, které jsou součástí svěřenského fondu, je namísto vlastníka pouze zapsán správce s poznámkou, že je svěřenským správcem.

Zakladatel určí základní fungování fondu, tedy kdo může využívat majetek fondu, komu náleží výnosy (např. výnosy z pronájmu nemovitostí ve fondu), popř. kdo, kdy a za jakých okolností obdrží majetek z fondu, tedy kdo bude tzv. obmyšleným (beneficitentem). Zakladatel určí též osobu správce. Tato rozhodnutí může zakladatel později měnit.

Podstatné je, že tímto tzv. obmyšleným, tedy komu má být plněno, může být sám zakladatel, či kdokoliv z jeho rodiny, apod. a zároveň při splnění dalších podmínek zakladatel může být správcem svěřenského fondu, tedy může i nadále rozhodovat o správě a nakládání s majetkem. Tedy zakladatel je schopen si udržet kontrolu nad majetkem.

Jelikož vše probíhá v zákonném rámci, fungování svěřenského fondu je bezpečné a netřeba se obávat ztráty majetku tím, že se vyčlení do svěřenského fondu.

K čemu je svěřenský fond dobrý?

Svěřenský fond může být založen k různým účelům, k veřejně prospěšným či soukromým. V praxi se však setkáváme nejčastěji se dvěma hlavními důvody, proč k nám klienti přicházejí svěřenský fond založit:

a) Ochrana majetku před vnějšími ekonomickými riziky

Jelikož majetek vyčleněný do svěřenského fondu již formálně není majetkem zakladatele, nemůže být takto vyčleněný majetek např. předmětem exekuce vedené na zakladatele. Zakladatel však může být i nadále uživatelem tohoto majetku (např. byt, dům, chalupa, automobil) a hlavně může určovat pravidla tohoto užívání. Majetek zůstane zachován do budoucna pro potomky.

Z tohoto důvodu zakládají svěřenský fond nejčastěji podnikatelé, kteří chtějí ochránit svůj majetek a majetek své rodiny před možnými budoucími riziky podnikání.

b) Řešení budoucího dědictví

Majetek vyčleněný do svěřenského fondu již nemůže být předmětem dědictví, smrt zakladatele nemá na existenci svěřenského fondu vliv. Zakladatel může dle svého rozhodnutí určit pravidla pro vyplácení z fondu pro dobu po své smrti, např. kdo bude tzv. obmyšleným a komu majetek připadne.

Lze se tedy vyhnout komplikacím při dědickém řízení (hádky pozůstalých) a zejména je možné touto cestou rovnou vyloučit z dědění potomka (dle zákona tzv. nepominutelného dědice), u kterého si zakladatel dědění nepřeje z různých důvodů, např. potomek je v exekuci či mu exekuce hrozí, duševní nemoc potomka, rizikové závislosti potomka, apod. Není tedy třeba pořizovat závěť, jejíž platnost může být napadena (a kterou nelze vyloučit z dědění nepominutelného dědice), resp. není nutno činit úkon vydědění, pro jehož platnost by musely být splněny přísné zákonné požadavky.

Z tohoto důvodu zakládají svěřenský fond nejčastěji lidé s majetkem (nemusí být nijak velký), kteří chtějí rozhodnout o svém majetku pro případ své smrti zcela svobodně, bez omezení plynoucích z dědického práva, a hlavně bez rizika komplikací v dědickém řízení.