Odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci se posuzuje podle zákona č. 82/1998 Sb. V oblasti trestního řízení stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, bylo-li toto rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Podmínkou ovšem je, že poškozený před podáním žádosti využil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (stížnost, odvolání, dovolání atd.). Odškodnění lze od státu žádat taktéž za škodu způsobenou tzv. nesprávným úředním postupem, jenž může spočívat např. v nepřiměřené délce řízení.
Nárok na odškodnění za rozhodnutí o vazbě či trestu má osoba, na níž byla vykonána vazba nebo trest (zcela nebo zčásti), jestliže proti ní bylo zastaveno trestní stíhání, byla zproštěna obžaloby, anebo byla daná věc postoupena jinému orgánu (např. do přestupkového řízení). Odškodnění přitom náleží též jedinci, který byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na základě zrušeného rozsudku. Náhradu škody může úspěšně požadovat také osoba, na níž bylo zcela nebo zčásti vykonáno ochranné opatření, pokud bylo rozhodnutí následně jako nezákonné zrušeno. Nicméně právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám. Právo na odškodnění nenáleží ani osobě, která byla zproštěna obžaloby anebo proti níž bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu její trestní neodpovědnosti, udělení milosti či amnestie.
Odškodnění se skládá z náhrady majetkové újmy (škody) a náhrady nemajetkové újmy. Pod prvně jmenovanou spadají účelně vynaložené náklady řízení na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí či nápravu nesprávného úředního postupu, a dále náklady právního zastoupení (obhajoby). Náhrada nemajetkové újmy (tj. morální odškodnění) se poskytuje v penězích jen v případech, kdy nepostačuje konstatování porušení práva ani omluva.
Žádost o odškodnění je nutno adresovat Ministerstvu spravedlnosti. Nedojde-li k uspokojení nároku do šesti měsíců, může se poškozený obrátit na příslušný soud, tj. Obvodní soud pro Prahu 2. Avšak je třeba si hlídat běh promlčecích lhůt, neboť po jejich uplynutí se již odškodnění nebude možné domoci. Nárok na náhradu škody se promlčí za dva roky od právní moci rozhodnutí, jímž bylo nezákonné rozhodnutí nahrazeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí již za šest měsíců ode dne, kdy se o jejím vzniku poškozený dozvěděl, nejpozději za deset let od okamžiku, kdy nastala skutečnost, se kterou je vznik újmy spojen. V případě nesprávného úředního postupu neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k postupu došlo.
Vznik majetkové újmy se prokazuje doklady o částkách vynaložených na soudní řízení a právní zastoupení. Mnohem komplikovanější je ovšem peněžité vyčíslení utrpěné nemajetkové újmy. Ministerstvo spravedlnosti poškozeným ukládá, aby pro úspěch své žádosti podložili požadovanou výši morálního odškodnění judikaturou, v níž se soudy zabývaly obdobnými případy. Tento princip připomíná spíše anglosaské precedenční pojetí. Rozhodující orgán zde bere v potaz závěry svých předchůdců a v zájmu zachování rovnosti a právní jistoty se jimi řídí.
Aby bylo možné považovat zadostiučinění za přiměřené, podle Nejvyššího soudu by jeho výše měla odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (rozsudek ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). To znamená, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností významně lišit od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Vždy je tedy nutné provést srovnání s judikaturou (zejména vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva), v níž byla hledána přiměřená výše odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv. Není-li takových rozhodnutí, lze argumentovat též judikaturou týkající se porušení jiných práv, pokud bude zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání by zpravidla nebylo možné učinit závěr, že žalobcem požadovanou částku lze považovat za přiměřené zadostiučinění.
V případě potřeby na Vaší straně se neváhejte obrátit na naši advokátní kancelář s žádostí o řádné a včasně uplatnění Vašeho nároku na odškodnění.
