V odborné veřejnosti již několik let panuje spor ohledně využití prostorových odposlechů spadajících pod sledování osob a věcí dle ustanovení § 158d zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „TŘ“). Jádrem sporu je zejména otázka, zda lze použít prostorový odposlech zasahující do nedotknutelnosti obydlí, ke kterému je zapotřebí předchozího souhlasu soudu dle ustanovení § 158d odst. 3 TŘ, jako důkaz o jiné trestné činnosti, než pro jehož sledování byl povolen, či nikoliv.
Prostorové odposlechy dle § 158d TŘ lze rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou odposlechy, které lze provádět na základě písemného souhlasu státního zástupce dle § 158d odst. 2 TŘ. U této skupiny je zde ustanovení upravující použití odposlechů i v jiné trestní věci, a to § 158d odst. 10 TŘ, dle kterého: „V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno“.
Druhou skupinou jsou odposlechy, ke kterým je zapotřebí předchozí povolení soudce dle § 158d odst. 3 TŘ. Povolení soudce je zde zapotřebí zejména proto, jelikož u těchto odposlechů je zasahováno do soukromí sledované osoby, a tedy je zde zcela namístě, aby trestní právo kladlo vyššího nároky na jejich povolení, když nestačí povolení státního zástupce. Na rozdíl od první skupiny, zde ovšem absentuje ustanovení o použití odposlechů v jiné trestní věci, jako tomu je v § 158d odst. 10 TŘ. Absence obdobného ustanovení u druhé skupiny odposlechů vede k jádru sporu, tedy zda je vůbec možné použít soudem schválené prostorové odposlechy i v jiné trestní věci, než pro kterou byly povoleny.
Trestní kolegium Nejvyššího soudu těmto sporům učinilo přítrž, kdy do tzv. zelené sbírky (jedná se o sbírku nejzásadnějších rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a vybrané judikatury obecných soudů) zařadilo dva své rozsudky (7 Tdo 865/2020 a 8 Tdo 647/2020), které se problematikou použití soudem schválených odposlechů v jiné trestní věci zabývaly. Obě tyto rozhodnutí vyjádřily názor, že ustanovení § 158d odst. 10 TŘ se vztahuje jak na jeho odstavec 2, tak na odstavec 3. Tedy, že jsou takto pořízené záznamy z jiné trestní věci, a to ať již byly povoleny pouze státním zástupcem anebo soudcem, využitelné jako důkaz v jiné trestní věci.
